Brzy to zvládnu

Už dlouhá léta hledám, jak si zjednodušit život. Těch front, na kterých je třeba bojovat, je hodně. A jedna z nich, a významná, je můj šatník.

Jak já jsem mívala barevný, nápaditý a promyšlený šatník! Kdysi dávno jsem si navrhovala a šila několikadílné komplety, takže všechno ladilo se vším. Ladilo to i k mojí ztepilé postavě. Sklízela jsem obdiv, byla jsem na sebe pyšná, jak jsem šikovná. Jsem původní profesí výtvarník, tak to šlo jaksi samo.

Pak přišla revoluce, já jsem začala s nadšením podnikat, postava se pod vlivem stresu a neuspořádaného životního stylu zaobalila, tak jsem ji zahalila do konfekce, pokud možno o nejméně jedno číslo větší. Pracovala jsem od rána do noci, nosila pořád dokola kalhotové kostýmy pánského střihu, s rukávy na saku příliš dlouhými (naštěstí tehdy bylo v módě je vyhrnovat). 😀 Ne že bych si to neuměla upravit, ale nebyl čas.

Když jsem později začala učit na univerzitě, seděly přede mnou vzory, řešení i pro mne. Většina studentek byla v černém od hlavy k patě – a já tedy taky. Velmi jsem si tuto barvu oblíbila. Ráno rychlá jednoduchá volba. Všechno se opět hodilo ke všemu, dalo se to spolu prát v jedné pračce bez rizika zapuštění 😀 , a dokonce si myslím, že mi to i slušelo. A tak se v mojí skříni rozmnožila černá. A protože si na věci dávám pozor, oblečení mi vydrží dlouho bez stop nošení, a protože je nadčasové, černé ve skříni přibývalo a přibývalo. Ona i na mne totiž občas přišla touha koupit si něco nového.

Když mi jednou lékař napsal do papírů Přišla v černém, asi je v depresi uznala jsem, že je třeba někdy outfit oživit. Občas jsem si koupila i něco barevného, ale většinou jsem to nenosila. Jen na schůzky ke klientům jsem si v celočerné netroufla jít. Taky kamarádky mě pořád přesvědčovaly Nenos tu černou, nenos tu černou, ale zvyk je železná/černá košile.

A to přesto, že jsem toho vždycky hodně věděla o oblékání, o šití, módě, barevnosti a stylu. Věděla, ale v tom období nedbala. Asi měl ten lékař trochu pravdu. A tak šel černý čas v černém.

Provedla jsem mnoho pokusů, něco s tím udělat. Některé z nich byly i hodně drahé a psychicky sžíravé, ale efekt žádný. Až do nedávna. Udělala jsem to. Koupila jsem si svetřík v královské modré. Neuvěřitelně jsem se rozsvítila. A pak jsem si koupila celou řadu barevného oblečení. Jenže v tom byl trochu zmatek. Chtělo to další botičky a kabelky a korále… Ztrácela jsem přehled. A cítila jsem, že se v tom ztrácí i moje značka, můj styl.

Tak to ne. Ale co dál? Učinila jsem radikální řešení: Já to zvládnu. Začnu u sebe, budu sama sobě pokusným králíkem. A když to bude fungovat, podělím se s ostatními. První krok mám za sebou.  Nejdříve jsem vyloučila všechno oblečení v jiných velikostech. Dávám to na charitu. Moje tělo už obalené stresovým tukem naštěstí není, tak toho oblečení bylo dost.

Krok dvě. Dlouho, opravdu dlouho jsem přemýšlela, které dvě základní barvy budou v mojí skříni dominovat, a které tři budou doplňkové. Kladla jsem je k sobě, hledala přesný odstín. Jak spolu budou ladit. Jak budou ladit se mnou. A také, jaký je předpoklad, že budou na trhu k dostání, když budu chtít šatník doplnit. I z praktických důvodů, a taky s ohledem na Matku Zemi jsem si jako jednu ze základních barev tu černou nechala. A co budu zastírat, mám ji ráda. 😀 Stejně jsem zimní typ.

Věci, které nebyly ve zvolených barvách, jsem zatím dala do jiné skříně. Všechno, co testem prošlo, zůstalo. Jako třetí krok jsem otočila ramínka na tyči ve skříni způsobem, jaký běžně nepoužívám. Když něco do skříně po vyprání vracím, otočím ramínko, jak jsem dosud byla zvyklá. A teď musím chvíli čekat. Za pár týdnů čas ukáže, která ramínka zůstala neobvykle otočená, a která nesou oblečení, které jsem v poslední době použila. A to si nechám.

Držte mi palce, ať mám dost trpělivosti a odvahy se s tím šatníkem vypořádat. Protože na řadu přijde ještě mnoho dalších otázek. Třeba o souladu typu postavy a proporcí, o materiálech. A taky o té Matce Zemi a šetření jejími zdroji.

Věřím, že tu bitvu vyhraji, a pak se s vámi podělím o svoje zkušenosti.

Pomáhám lidem, aby si se sebou i s ostatními snadněji porozuměli. Můj příběh si můžete přečíst zde
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Sejdeme se na Facebooku
  • Stáhněte si e-book zdarma Image pro život ve vlastní režii

    Přišel čas pro změnu? Je čas žít ve vlastní režii? Pomocí pěti kroků si naplánujete novou životní etapu.

  • Nejnovější články
  • Kategorie