Radovánky v mojí skříni

Pokus s mým oblečením stále probíhá. 

Jak jsem dříve na blogu psala (odkazy jsou pod článkem), už jsem ze svojí skříně před časem vyndala, co je mi velké (toho bylo hodně) nebo malé (toho bylo ještě víc), a co není v mých barvách (to nebylo skoro nic). Možná si pamatujete, že to, co zůstalo, jsem podrobila zkoušce, abych zjistila, jestli každý kus nosím nebo ne. Pomocí obracení věšáků, jsem zjistila, že i po vytřídění velkého, malého a jinak barevného oblečení jsem za čtyři měsíce na sobě neměla 52 % toho, co mi ve skříni viselo (poctivě jsem ramínka přepočítala). 

Hodně o tom teď přemýšlím, jak se to oblečení ke mně dostalo. Proč, kdy, kde a za jakých okolností jsem si danou věc koupila, a proč ji tedy nenosím.

Teď už vím, kolik kusů oblečení mi ve skříni zbytečně zabíralo místo. A většinu už jsem poslala jinam. Některé kousky ještě čekají, až budou nahrazeny kvalitnějšími. Vytrvale je hledám.

Ale znáte to. Všechno se šije na průměrně vysokou ženu, zřejmě placatou, protože většinou nenajdeme záševky. Rukávy máme pak jedná krátké a jiná dlouhé. Kapsy a prostřižení v pase různě vysoko (pokud vůbec jsou). Ale co je to Průměrná žena? Každá jsme jiná. A také každá žijeme jiným životem, chceme nosit různé styly.

Nějak to není ono. Nákupy v řetězcích nás většinou zklamou. Navíc oblečení po prvním vyprání už nemá tu správnou formu, po několikátém vyprání je zralé na vyhození. To je zase otázka kvality materiálu a ušití. Švy se přetáčejí, přídavky na švy minimální, takže také minimální možnost úpravy.

Opakovaně procházím obsah skříně, jsem přísnější a přísnější. Každý kousek, který zbyde, se musí nejen barvou, ale i střihem hodit k nejméně třem dalším kusům.

Vím, že je nás hodně, které myslíme na planetu i na svoji peněženku, ale pořád jsou plné obchody žen, zvábených levnými hadříky. Nedávno jsem viděla, jak se   oblečení v prodejně válí na zemi, ženy v něm šlapou, a přetahují se o poslední kus ve slevě.
Ten obrázek mi nejde z hlavy.

Už v řetězcích nenakupuji. Trpělivě čekám, až se potkáme. Moje vysněné kousky a já. Zatím si kladu otázky: Co vlastně skutečně potřebuji? A dokážu rozlišit chtění od potřeby?

Jak pokus začal si přečtěte TADY.
Jak pokus pokračoval si přečtěte TADY.

Věřím, že lidem mohu pomoci zlepšovat komunikaci, prezentační a další potřebné dovednosti, související s podporou osobní značky. Aby se stali značkou věrohodnou a posílili tak i vlastní podnikání.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů