Jsou chvíle, kdy je dobré připomenout si to důležité

Svého času mě lidé považovali za velmi racionální bytost. Zřejmě k tomu sváděl můj pánský účes a to, že jsem většinu času pracovala s muži.

Odjakživa ale vím, že mám v sobě ještě druhou složku. I když je pravda, že jsem ji dříve dost potlačovala. Teď už je všechno jinak (i vlasy mám delší).
Proto kromě studia odborných příruček o marketingu zabrousím občas i k jiným tématům.
Velmi mě oslovily příspěvky magicky smýšlejících žen o domácím oltáři. A tak jsem se prošla bytem, abych zjistila, jak to tady máme. A zjistila jsem že domácí oltáře jsou kolem mne, a nejeden. Že je desítky let kolem sebe tvořím. Zřejmě to je důsledek mojí původní profese aranžérky. V mém soukromém prostoru jsou oltáře hned čtyři.

V sektoru bohatství podle Feng Šuej mám aranžmá ze štětců, obraz, který jsem malovala, bronzovou sošku znázorňující řeku, dřevěný model panáka, který svým postojem dává najevo, že míří k úspěchu.

V sektoru rodina jsem do růžové vázy vložila kytky, které mi něco nebo někoho důležitého připomínají (například ženu, která mě učí být Bohyní, také plno srdcí, obraz, kterému říkám Modrá královna od kamarádky, talentované malířky.

V dětském sektoru je pár dárečků od dcery a syna, kteří už dávno vyrostli z dětských střevíčků. Tam teď přibývají drobnosti od vnoučat.

A pak je tu oltář v sektoru pomocníci – tady se obracím k těm, kteří mě formovali, už z mého života odešli jinam, a nebo už dávno nejsou mezi námi. Leží tady předměty, které drželi v rukách.

A to u nás ještě není všechno. V pokoji, zvaném obyvák, jsou také dva společné oltáře, které nám připomínají, co hezkého nás v životě potkalo.

A navíc tu nad stolem visí po celý náš společný život větev, kterou sezónně zdobíme. (Už jsou na ní velikonoční vajíčka.)